Sociální fobie, dnes také označovaná jako sociální úzkostná porucha, není obyčejná stydlivost ani běžná nervozita před vystoupením. Jde o silný a přetrvávající strach ze situací, ve kterých může být člověk pozorovaný, hodnocený nebo zesměšněný. Typické je, že úzkost není jen nepříjemná, ale začne člověka brzdit v běžném životě, ve škole, v práci, ve vztazích i v každodenních kontaktech s lidmi.

Co si pod sociální fobií představit

Člověk se sociální fobií často nezažívá strach jen při velkých situacích, jako je prezentace nebo pohovor. Obtížné může být i obyčejné mluvení s cizím člověkem, odpověď před ostatními, telefonát, jídlo před lidmi, žádost o pomoc nebo třeba jen vstup do místnosti, kde už někdo je. Hlavní obavou bývá to, že bude působit trapně, nervózně, divně nebo že si ostatní všimnou jeho úzkosti a budou ho negativně hodnotit.

Jak se může sociální fobie projevovat

Sociální fobie se často projevuje jak psychicky, tak tělesně. Objevuje se silný strach před sociální situací, dlouhé přemítání dopředu i zpětně, potřeba se situacím vyhnout nebo je přežít za cenu velkého napětí. Z tělesných příznaků bývá časté bušení srdce, třes, pocení, napětí, červenání, sevřený žaludek, pocit prázdné hlavy nebo obtíž mluvit přirozeně. Někteří lidé pak působí uzavřeně nebo chladně, i když uvnitř prožívají silnou úzkost.

Kdy už nejde jen o stydlivost

Určitá nervozita ve společnosti je normální. O sociální fobii jde spíš tehdy, když je strach výrazný, opakovaný a vede k tomu, že člověk omezuje svůj život. Může přestat mluvit na poradách, vyhýbat se seznamování, odkládat studium, měnit práci, nechodit na společné akce nebo se dlouhodobě držet stranou jen proto, aby nemusel čelit možnosti hodnocení. Právě zásah do běžného fungování je důležitý znak, že už nejde jen o povahu nebo ostych.

Proč bývá sociální fobie tak vyčerpávající

Velmi náročné je to, že člověk neřeší jen jednu konkrétní situaci, ale často žije v neustálém napětí, kdy zase přijde něco společenského, co bude muset zvládnout. Přidává se předvídání katastrofy, sledování vlastního chování, obava z červenání, třesu nebo selhání a potom i zpětné rozebírání každého detailu. Tím se úzkost ještě víc upevňuje a člověk může mít pocit, že se z toho kruhu nedá vystoupit.

Co sociální fobii často zhoršuje

Sociální fobii obvykle zhoršuje vyhýbání. Krátkodobě sice přinese úlevu, ale dlouhodobě potvrzuje pocit, že sociální situace jsou opravdu nebezpečné. Zhoršovat ji může i silná sebekritika, porovnávání s ostatními, dlouhé přemítání po kontaktu s lidmi nebo soustředění na to, jak člověk asi působí. Když se k tomu přidá stres, vyčerpání nebo nízké sebevědomí, úzkost bývá ještě silnější.

Co obvykle pomáhá

Pomáhá hlavně postupná a bezpečná práce s úzkostí, ne tlak na to „prostě se otrkat“. Užitečné bývá učit se rozpoznávat vlastní myšlenky, které úzkost zesilují, pracovat s dechem a tělesným napětím a postupně zkoušet situace, kterým se člověk vyhýbá. Důležité je jít po malých krocích a nečekat, že jistota přijde dřív než zkušenost. Když se člověk začne učit zvládat sociální situace jinak než útěkem, bývá to jeden z nejdůležitějších posunů.

Kdy může pomoci psycholog nebo terapeut

Psycholog nebo terapeut mohou být velmi užiteční tehdy, když sociální fobie člověka omezuje v běžném životě, ve škole, v práci nebo ve vztazích. Mezi běžně doporučované přístupy patří psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, a podle potřeby i léky nebo kombinace obojího. Pomoc dává smysl i tehdy, když se k sociální fobii přidává panika, deprese, osamělost nebo pocit, že už člověk kvůli úzkosti přichází o důležité části života.

Kdy je dobré řešit pomoc rychleji

Pokud se kvůli sociální fobii člověk úplně izoluje, přestává chodit do školy nebo práce, nezvládá základní kontakt s lidmi, nebo se přidávají myšlenky na sebepoškození, silná beznaděj či jiné závažné psychické potíže, je důležité nečekat a řešit odbornou pomoc co nejdřív. Sociální fobie je léčitelná, ale čím déle člověk zůstává uvězněný jen ve vyhýbání, tím více může úzkost sílit.

Nejste na to sami

Sociální fobie může člověku velmi snadno namluvit, že je slabý, divný nebo méně schopný než ostatní. Ve skutečnosti jde o úzkostný problém, který má své příznaky, své mechanismy a také možnosti léčby. To, že se člověk ve společnosti necítí bezpečně, neznamená, že je s ním něco špatně. Znamená to, že jeho psychika reaguje přehnaným poplachem tam, kde by potřebovala větší klid a oporu. A právě s tím může psycholog, terapeut nebo psychoterapie velmi pomoci.