Poruchy osobnosti nejsou jen „těžká povaha“ ani rychlá nálepka pro člověka, se kterým je složité vyjít. Jde o dlouhodobé a výrazné vzorce prožívání, uvažování, vztahování se k druhým a zvládání života, které člověku i jeho okolí přinášejí opakované potíže. Typické bývá, že se tyto vzorce neobjevují jen v jedné situaci, ale promítají se do vztahů, práce, každodenního fungování i do toho, jak člověk vnímá sám sebe.

Co si pod poruchami osobnosti představit

U poruch osobnosti nejde jen o jednotlivé symptomy, ale o hlubší způsob fungování, který je dlouhodobý, méně pružný a člověku ztěžuje přizpůsobení běžným nárokům života. Může jít například o velké výkyvy ve vztazích, výraznou citlivost na odmítnutí, impulzivitu, silnou podezíravost, potřebu kontroly, nestabilní sebeobraz, nedůvěru, malou empatii nebo naopak silnou závislost na druhých. Důležité je také vědět, že ne každá výrazná povahová vlastnost znamená poruchu osobnosti a že samotnou diagnózu může stanovit jen odborník.

Jak se mohou projevovat

Projevy se liší podle konkrétního typu a také podle toho, jak silně člověka zasahují. U některých lidí převažují vztahové potíže a silná emoční nestabilita, u jiných spíš chlad, odstup, podezíravost, výbušnost, potřeba obdivu, rigidita nebo potíže respektovat hranice druhých. Společné bývá to, že se problémy vracejí opakovaně a že člověk často naráží na podobné konflikty nebo zranění v různých oblastech života. U některých forem se mohou přidávat i impulzivní reakce, agrese, sebepoškozování nebo jiné rizikové copingové strategie.

Proč bývá těžké je rozpoznat

Právě proto, že člověk své prožívání často vnímá jako „normální“ nebo přirozené. Potíže pak může vysvětlovat tím, že problém je hlavně v ostatních lidech, v okolnostech nebo ve světě kolem něj. U poruch osobnosti navíc bývá běžné, že se překrývají s úzkostí, depresí, užíváním návykových látek nebo jinými psychickými potížemi, takže nemusí být hned zřejmé, co je hlavní problém a co už důsledek dlouhodobého přetížení.

Dnešní pohled na diagnostiku

Důležité je i to, že jazyk kolem poruch osobnosti se vyvíjí. Některé služby dnes nepracují jen s pevnou nálepkou konkrétního typu, ale popisují potíže také podle závažnosti a podle konkrétních rysů, které člověka nejvíc ovlivňují. To může být pro řadu lidí srozumitelnější a méně stigmatizující než jednoduché zařazení do jedné škatulky.

Co obvykle pomáhá

Pomáhá hlavně větší porozumění tomu, jak člověk funguje ve vztazích, co ho spouští, jak zachází s emocemi a jaké vzorce se mu v životě opakují. Užitečné bývá přestat se soustředit jen na to, „co je se mnou špatně“, a víc se dívat na to, jaké situace přinášejí největší napětí, jaké obrany člověk používá a co se děje pod povrchem. Změna nebývá rychlá, ale je možná. U některých lidí pomáhá už to, že poprvé dostanou srozumitelné vysvětlení, proč se jim některé vztahy, konflikty nebo vnitřní stavy vracejí pořád dokola.

Kdy může pomoci psycholog nebo terapeut

Psycholog nebo terapeut mohou být velmi užiteční tehdy, když se člověk opakovaně dostává do destruktivních vztahových situací, nezvládá emoce, impulzy nebo stres, trpí silnou sebekritikou, prázdnotou, chaosem ve vztazích nebo má pocit, že se v životě pořád vrací do stejných bolestivých kruhů. Základní a nejdůležitější formou léčby bývá psychoterapie. Léky se mohou přidávat spíš tehdy, když jsou přítomné i další potíže, například deprese, úzkost nebo psychotické příznaky, ale samy o sobě poruchu osobnosti „nevyléčí“.

Kdy je potřeba řešit pomoc rychle

Pokud se objevuje sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, výrazná agrese, ztráta kontaktu s realitou nebo pocit, že člověk už nedokáže udržet sebe nebo druhé v bezpečí, je důležité nečekat. V Česku je při bezprostředním ohrožení namístě volat 155 nebo 112. Pro dospělé je nonstop dostupná Linka první psychické pomoci 116 123 a pro děti, mladé a studující do 26 let Linka bezpečí 116 111.

Nejste na to sami

Poruchy osobnosti neznamenají, že je člověk beznadějný nebo „špatný“. Znamenají, že nese dlouhodobé vzorce, které mu komplikují život a vztahy a které si zaslouží pochopení i odbornou pomoc. Když se potíže začnou řešit včas a citlivě, může se výrazně zlepšit stabilita, schopnost zvládat emoce i kvalita vztahů. U některých diagnóz, například u hraniční poruchy osobnosti, se při léčbě popisuje i možnost výrazného zlepšení v čase.