Narcismus je téma, které lidé často spojují s egem, sebestředností nebo manipulací. Ve skutečnosti je ale důležité rozlišovat mezi narcistickými rysy a narcistickou poruchou osobnosti. Některé narcistické rysy se mohou u člověka objevovat, aniž by šlo o duševní poruchu. Narcistická porucha osobnosti je hlubší a trvalejší vzorec fungování, který souvisí se sebeobrazem, potřebou obdivu, citlivostí na kritiku a způsobem, jak člověk zachází s druhými. Samotnou diagnózu může stanovit jen odborník.

Co si pod narcismem představit

Pod pojmem narcismus si lidé často představují člověka, který působí sebejistě, chce být obdivovaný a soustředí pozornost hlavně na sebe. Jenže pod povrchem může být i výrazná křehkost, citlivost na odmítnutí nebo silná reakce na kritiku. U hlubšího problému se běžně popisuje přehnaný pocit vlastní důležitosti, potřeba zvláštního zacházení, fantazie o úspěchu a moci, menší schopnost vcítění a sklon využívat druhé pro vlastní cíle.

Jak se může narcismus projevovat

Někdo působí navenek dominantně, přesvědčeně a velmi jistě. Jiný může být spíš zranitelný, ale přesto silně potřebuje potvrzení, obdiv nebo výjimečné postavení. Časté bývá, že člověk velmi těžce snáší kritiku, reaguje vztekem, ponížením nebo obviňováním okolí, nerad přiznává chybu a hůř nese situace, ve kterých není středem pozornosti. Právě tato kombinace potřeby obdivu a nízké tolerance ke kritice bývá pro okolí velmi náročná.

Narcismus ve vztazích

Ve vztazích může být narcistické nastavení velmi vyčerpávající hlavně tím, že druhý člověk často nemá dost prostoru pro své potřeby, emoce a hranice. Může se objevovat zlehčování pocitů, silná potřeba kontroly nad obrazem vztahu, přenášení viny, využívání druhých nebo malá schopnost převzít odpovědnost za vlastní dopad. Když se k tomu přidá výrazná citlivost na kritiku a nízká empatie, vztah bývá plný napětí, nejistoty a pocitu, že se jeden člověk stále přizpůsobuje druhému. To je logický dopad rysů, které odborné zdroje u narcistické poruchy popisují.

Proč bývá tak těžké to rozeznat

Mnoho lidí si dlouho není jistých, jestli jde opravdu o problém, nebo jen o náročnou povahu. Důvod je jednoduchý: narcistické chování nemusí být nápadné pořád. Někdy se střídá silné charisma, šarm a přesvědčivost s obdobím shazování, obrany, tlaku nebo chladného odstupu. Právě proto bývá těžké vidět situaci jasně, zvlášť když člověk ve vztahu postupně začne pochybovat i sám o sobě. Odborné zdroje zároveň připomínají, že samotná diagnóza je složitější než jen několik nepříjemných rysů.

Kdy už nejde jen o nepříjemné chování

Pozornost si situace zaslouží tehdy, když se ve vztahu objevuje dlouhodobé ponižování, manipulace, zastrašování, nátlak, kontrola komunikace, narušování osobního prostoru nebo strach otevřeně říct vlastní názor. V takové chvíli už nemusí být hlavní otázkou, jestli je druhý člověk „narcis“, ale spíš jestli je vztah pro vás bezpečný. Pokud je přítomné citové nebo jiné ubližování, je důležité soustředit se na ochranu sebe, ne na dokazování diagnózy druhému.

Kdy může pomoci psycholog nebo terapeut

Psycholog nebo terapeut mohou být užiteční ve dvou směrech. Jednak pro člověka, který sám cítí, že se opakovaně točí v potřebě obdivu, ve vztahových konfliktech, v silné obrannosti nebo v neschopnosti unést kritiku. A zároveň pro člověka, který žije s někým, jehož chování je dlouhodobě vyčerpávající, manipulační nebo zraňující. U narcistické poruchy osobnosti je hlavní formou pomoci psychoterapie. Léky se případně používají spíš tehdy, když se přidávají další potíže, například deprese nebo úzkost.

Nejste na to sami

Narcismus je citlivé téma právě proto, že se dotýká vztahů, sebehodnoty i pocitu reality. Někdy člověk hledá odpověď na to, co se děje s ním samotným. Jindy se snaží pochopit někoho blízkého. V obou případech dává smysl nejít cestou rychlých nálepek, ale spíš se dívat na konkrétní chování, jeho dopad a na to, jestli je ve vztahu prostor pro respekt, empatii a bezpečí. Psycholog nebo terapeut mohou pomoct udělat v tom větší jasno.